Majetkové poměry v historii obce Libyně u Lubence
Použijme překlad kroniky obce Libyně jenž jsem zpřesnil, něco doplnil a nepodložené domněnky vypustil. Tyto řádky kroniky byly sepsány r.1930.
Obec Libyně s Královským Údolím leží ve východní části okresu žlutického (Země České) a jeho hranice katastru zasahují až ke katastru okresu Podbořanského. Sousedními obcemi jsou obce Drahonice na východě, Lubenec na jihu, Tři Dvory a Nahořetice na západě, Skytaly a Mlýnce na severu v Podbořanském okrese. Obec leží na husím potoce (přítok Zlatého potoka) ve výšce 382 m. n.m. Obcí Libyně procházejí silnice do Lubence, Třech Dvorů, Drahonic a Nahořetic. Krajem okolo Vroutku byly silnice vystaveny teprve nedávno. Jako první byla postavena silnice do Drahonic r. 1899. Jako druhá do Třech Dvorů a Nahořetic 1902 a třetí do Lubence r. 1906. Tím byla obec přes Drahonice a Lubenec propojena se státní silnicí z Lubence na Podbořany, Žatec a Kadaň. Obec Libyně má 55 domů a r. 1921 měla 290 obyvatel, z toho se k německé národnosti hlásilo 279 obyvatel a 11 obyvatel mluví českou řečí. Královské Údolí má 11 domů a obyvatel …….. Obec má katastrální rozlohu 416 ha, a z těchto vlastní obec pouze půdu produktivní. Les tu není žádný. Je tu velmi málo luk a pole jsou z velké části ve svahu. Nad obcí stoupá kopec, jemuž se říká Angelika. Geologicky zvláštní kopec je vysoký více jak 400 m n. m. Je orientován na východ a strmě se sváží k obci do údolí. Na straně přilehlé k obci byl kdysi vinohrad. Následující pohlednice ukazují, jak obec vypadala r. 1928.
Pravděpodobně r. 1338 byl zmíněn první farní kostel s farářem Střezivojem z Libyně, který byl děkanem (vikářem) žlutického děkanátu, tak jest zapsáno ve staré knize v kostele sv. Matěje na Rabštejně. R. 1360 patřila obec k Valči rytíře Boreše z Rýsenburka. Ten r. 1358 dosadil do kostela sv. Jiljí v Libyni nového faráře. Později koupil obec k Petršpurku Jenec z Janovic na Petršpurce. Nad Libyňským kostelem měl patronát od r. 1404 do r. 1414. R. 1415 Jenec z Janovic na Petršpurce na Libyni a Lubenci zapsal 30 kop grošů ročních Karlovi z Lossau a Mikuláši z Okoře, královskému písaři, a ten věnoval 20 kop grošů z toho pražské kapitule. R. 1423 Jencův syn prodal statek Libyně k Rabštejnu a to patronu Libyňského kostela, purkrabímu na Rabštejně, Kašparu z Hořovic. U Rabštejna zůstala Libyně do kritického roku rodu Gutštejnů a to r. 1509. V zákládající listině karmelitánského kláštera v Chýších je k datu 4.8. 1487 zapsáno, že Jindřich z Třebíče (Trebisch) a urozený pán Burian z Gutštejna Libyni věnovaly tomuto klášteru. R. 1509 byla Libyně přikoupena k Valči, ale už roku 1540 prodal Václav Doupovský Libyni Ješkovi ze Strojetic. Po velkém požáru desk zemských r. 1541 byl prodej Libyně Václavem Doupovským Strojetickému opět do desk zemských zapsán. Ješek statek v Libyni zcelil a připojil k okolním obcím jako Řepany. Na tomto panství následoval od r. 1600 Jan ze Strojetic. Jeho syn Václav získal celé panství r. 1628. Po Václavovi následoval Adam Ferdinand a Purkard společně. Purkard se oženil s Annou Zuzanou, rozenou Neslingerovou ze Selchengrabenu. Zemřel r. 1650 a paství spravovali jeho dva synové Václav a Jiří Dionys. Adam Ferdinand zemřel r. 1669 a jeho část Libyně přešla na oba bratry (Václava a Jiřího Dionýse). Jiří Dionýs se oženil s Kateřinou Veronikou, rozenou Neslingerovou ze Selchengrabenu a měl s ní spoustu synů. Z nich Anton r. 1723 statek zdědil po smrti svého otce. R. 1728 Libyň prodal rodině Clary z Aldringen a ta ji připojila k Libkovicím. Takto to zůstalo až do r. 1770.
R. 1770 přešla od rodiny Clary do majetku pána z Hartigu. A z části jeho věřitele p. rytíře z Vogelu, jenž byl inspektorem mnoha hraběcích panství a Josefa Antona z Klementi c.k. revizora vídeňského hradu (dvora?). Narozeného v Doupově jako syna majitele textilní továrny. Tito měli v držení panství společně a později si je rozdělili. Rytíř z Vogelu měl Libyni a Velké = Tři Dvory, z Klementi měl veškerá práva na dvorci Nahořetice. Po smrti pána rytíře z Vogelu převzal Libyni jeho bratr farář v Libáni u Jičína. Po smrti tohoto pak Štefan, syn rytíře c.k. krajského komisaře a zvláštního guberniálního sekretáře. Tento prodal Libyni v roce 1793 za 36.000,- fl. Ignáci Schreiterovi, rytíři ze Švarcenfeldu. Jenž jí prodal v r. 1821 Ignáci Reinwartovi, pošmistrovi v Libkovicích. Reinwart ji přenechal Janu Kaunznerovi, správci v Libkovicích a Josefu Biedermanovi, radnímu (magistrát) v Jesenici za 77.000 fl.. Kaunzner zvětšil svůj díl o dalších 300 strichů polí, luk a zahrad. Poté Libyni získalo šest místních sedlákům v čele s Josefem Tischlerem. Franc Korn, sedlák v Libyni č.p. 12 se později stal radním v Praze, v r. 1805 je v deskách zemských jako majitel celé části Libyně uveden on, ale jeho syn je již r. 1809 prodal. Koupil je Prokop Procházka, správce panského majetku v Mlýncích a Lužci, ale v deskách zemských uveden není a ten je prodal Antonovi Fleisnerovi, sedláku v Německých Třebeticích. Anton Fleisner je prodal opět za 9.000 fl. zpět Procházkovi. Poté se stal majitelem Bernard Schara, správce ze Třech Dvorů, ale zapsán do desk byl František Korn. Později to zkusil s tímto dvorem mlynář Naušovec z Naušovského mlýna u Teplic, pouze však na krátkou dobu. A tak opět celý dvůr spadl na Fr. Korna. Poté to celé koupil Josef Antonín Korb rytíř z Veidenheimu, který byl bratrem současného majitele panství Valečského. Libyni koupil r.1815. Ten ji nejprve r. 1818 pronajal ale r. 1821 ji prodal Viedenflienzovi, švagru Jakoba Kavky, soudce na Konopišti. V témž roce ještě stačil dvůr koupit hrabě Jan Lažanský z Chýše, jenž byl císařským radou v Čechách. Prostřednictvím výměny panství se svým bratrem Prokopem přenechal jemu Libyni jako protihodnotu za podíl na Manětíně a část za továrnu na olej a doplatil 10 000,- guldenů. Tím se dostala Libyně do pevných rukou. Hrabě Prokop propojil tento statek se svým panstvím v Chýši u které zůstala Libyně až do současnosti. V nynější době zámek již nestojí. Hospodářský dvůr byl společně s Drahonicemi, Řepany, Lubencem, a Struhařem pronajat správci pro kterého v Lubenci postavili nádhernou vilu s velkou krásnou zahradou. Tento pronájem skončil. Po 1. sv. válce, Libyňský statek, díky přeměně zemských úřadů v Praze byl převeden do českých rukou. Nájemcem se stal Dr. Josef Přecechtěl toho času v Drahonicích. Jeho bratr Jaroslav Přecechtěl v tu dobu byl hospodářem v Řepanech. Roku 1926 se stal nájemcem zdejšího dvora vrchní lesník Josef Pilka. Jestli se toto panství dostalo do rukou naposledy jmenovaného a nebo jestli si p. Pilka jen pronajal není dodnes zcela vyjasněná věc. Libyně měla v roce
1785 31 domů 328 obyvatel
1880 50 317
1890 55 274
1900 56 264
1910 54 246
1921 55 domů 290 obyvatel
Kvůli ovoci, kterému se v Libyni dařilo, se jí říkalo „Hrušková obec“.