• Česky
  • Deutsch
tel./fax: +420 415 212 182
mobil: +420 603 818 185
e-mail: skloart@skloart.cz

» Navigace stránky
» Obsah stránky

kniha Z kapsáře tetky Dejmalky

        Představujeme knihu Kristiny Folprechtové a Jitky Kantové, která byla sepsána na podporu záchrany kostela sv. Jiljí v Libyni u Lubence. Výtěžek z této knihy jde právě na rekonstrukční práce na tomto kostele. Stojí 120,- Kč a je k dispozici mimo leckterých knihkupectví i ve firmě SKLOART v Lubenci v Chýšské ulici.

     

Zde je ukázka části jedné pověsti:

  "Druhý den si o tom jejím Božským poslání povídala celá ves a farář se jen v duchu chytal za hlavu, co tý bábě starý nakukal. Ale účinek to splnilo. Bába už svatýho muže přestala vobtěžovat. Farář se z útržkovitých zpráv občas dozvěděl, že čarovný babce se daří dobře, že prej to její divný kdákání každýmu pomůže.
    Faráře zatím hlodalo zlý svědomí. Každý den prosil Boha za vodpuštění, že tu duši do pochybný živnosti nahnal, aby se  zbavil její přítomnosti…. A snad tím, jak se vobviňoval, snad těma výčitkama nebo obyčejnou chřipkou, čert ví, ale  farář onemocněl, a bylo mu čím dál tím hůř. Už ani z postele nevstal a celý tělo měl jak jeden velký bolák.
     Farářova hospodyně byla celá nešťastná, chodila vokolo něj, jako by měl choleru a nevěděla, co má dělat. Přišla s prosíkem, že by chtěla pozvat tu čarovnou bábu, co každýmu pomůže, tak proč by taky nemohla pomoci farářovi, vždyť to byl právě on, kdo na ni seslal to Boží vnuknutí.
    „Vopovažte se Kenderešová někoho sem vodit, a tu bábu čarovnou už vůbec ne, nebo máte utrum!“řval z postele svatej muž.
     Jenže když nebyl schopnej  z postele vstát ani na mši svatou, přišla Matějková za marodem sama, žádný štráchy nedělala a hned se pustila do toho čarování. Nadechla se a začala hulákat a chvíli drmolit a zas tajuplně ztišila hlas a jen se ozývalo: „Kohout skáče po plotě, slepice je na dvoře, kráva se nám votelila, koza k tomu hubou mlela.…“Chvíli skákala po jedný noze, pak se votočila do leva a dvakrát do prava,  přesně jak jí to farář kdysi ukazoval, házela vokolo sebe bejlí a větvičkou mávala nad farářem, div mu voko nevypíchla. Nemocnej na ni koukal s votevřenou papulí. Uvědomil si, že ta bába dělá navlas to, co jí kdysi předváděl, každý pohyb ruky,  jako by to byl on sám  – stejný gesta, stejný pohyby…. A když si uvědomil, jak asi musel před lety vypadat při tom skákání, jak ta nemotorná bába všechno po něm zopakovala, že skáče jak veselý prasátko, moh se smíchy potrhat. „Tak tahle jsem na tuhle babku Ducha svatýho seslal? Tak takhle jsem jí do světa kouzel zaučil?“ A čím víc na tu Matějkovou čučel, tím víc  mu bránice  nadskakovala. A nemoc už neměla místa, kde by se mohla před tím smíchem schovat, a jak přišla, tak vodešla…. "

 


copyright (c) 2008 Vitráže, Tiffany technika, lampy, obrazy, restaurování - SKLOart - Jitka a Richard Kantovi
webdesign: CZ-Online Webdesign  |  internetový obchod: LimeShop  |  webhosting: CZ-Hosting