okno č.11, americká secese L.C. Tiffany

V tomto okně chceme zachytit uměleckou tvorbu Louise Comforta Tiffanyho. Předlohu našel p. Gabriel. Sponzorem je p. Chabr s dcerou Týnkou ze Sádku a p. Gabriel z Klášterce nad Ohří. 

Předloha podle Louise Comforta Tiffanyho:

vitráž v muzeu:

L. C. Tiffany

Byl to milionářský synek, perfekcionalista a arogantní obchodník. Byl miláčkem americké střední třídy a zároveň  nesnesitelným protivou pro své sousedy a spolupracovníky. jak bohatí, tak chudí se prali o jeho vázy, lampy a sklenice. noviny jej oslavovaly jako nejpřednějšího uměleckého řemeslníka USA.

Louis Comfort Tiffany se narodil 18. února 1848. Jeho otec  vlastnil pověstný obchod s klenoty a stříbrem Tiffany a Co v dolní části Broadwaye (nejdražšího klenotnického obchodu na světě).

Doma bylo jednoduché a ošklivé zakázáno. Jedl z talířů z míšeňského porcelánu, hrál si s čínskými slunečníky. Lásku k neobvyklému a krásnému zdědil po otci. Louis však byl problémovým dítětem, dvakrát musel opustit školu, dokonce neobstál ani ve vojenské akademii. Začínal s podporou otce jako malíř. V 17-ti letech odjel na starý kontinet, obdivoval kaderálu Chatres, miloval Francii, její nové umělecké styly, ale i Německo - procestoval polovinu Evropy. (já osobně a je to jen má domněnka, si myslím, že mnoho jeho objevů, které si později nechal v Americe patentovat,  vzniklo právě tak, že se seznámil se sklářským uměním evropských sklářů) 

Doma v Americe se staly slavnými Tiffanyho obrazy krajin (vystavoval ve Washingtonu a Philadelphii). Jako třicetiletý začíná experimentovat s fotografováním, smaltem a výrobou skla. Do deníku si napsal: "Dekorativní umění se stane mým povoláním."

Poptávka po pěkným výrobcích každodenní spotřeby byla obrovská. Stal se hvězdou mezi americkými architekty. R. 1873 získal zakázku ve výši 15.000 dolarů na novou výzdobu reprezentačních prostor Bílého domu, pracoval pro Carnegieho a Marka Twaina.  R. 1886 dostal Tiffany zakázku na návrh sálu divadla Lyceum v New Yorku. Výsledek byl senzační. Bohužel první představení bylo neúspěšné, takže producenti nemohli zaplatit Tiffanyho práci. Místo toho mu nabídli spoluúčast na muzikálu. Tiffany přijal a přišel o všechny svoje peníze.  V 38 letech udělala jeho firma bankrot.

Jeho otec mu pomohl penězi i radou. Velký význam  přitom mělo rozhodnutí opět se soustředit na sklářské umění. Už v roce 1878 založil Tiffany svoji první manufakturu na výrobu skla a nechal si patentovat vynález vitrážových oken. Měl úspěchy s oxidy kovů a založil sklářský průmysl, jaký jeho současníci ještě neviděli. Psalo se: "Tiffanyho organizace je velkým uměleckým průmyslem, obrovskou firmou, kde byla pod jednou střechou shromážděna armáda umělců všech zaměření". 90. léta 19. století byla obdobím největšího tvůrčího vypětí L.C. Tiffanyho. Vyvinul nové výrobní metody a nové vzory. Výsledkem byla taková skla jako favrilové, lávové, achátové nebo cipriotové. Jeho barevná skla musela být na trhu jedinečná. Z toho důvodu vyžadoval od svých spolupracovníků absolutní přesnost a spolehlivost. Pokud práce neodpovídala jeho představám, rozbil sklo před očima svých úředníků. Byl to zdatný a arogantní obchodník a přes všechny své přednosti i zápory byl největším představitelem americké secese.

Na začátku nového století překročil Tiffany svůj zenit jako umělec. Už nepatřil k avantgardě a zklamán se stáhl do svého přepychového venkovského sídla Laurenton Hall. Sem zval příslušníky horní vrstvy a pořádal oslavy "orientálních nocí". Žil v naprostém luxusu.Jeho nejbližší soused, americký president Theodor Roosevelt, považoval za nutné  po svém volebním  vítězství zničit dekorace Tiffanyho v Bílém domě.

Po první světové válce vytvořil nadaci, která poskytovala stipendia talentovaným mladým umělcům.. Rok před jeho smrtí r. 1933 vyhlásila Tiffanyho studia konkurs. Jeho venkovské sídlo začátkem padesátých let vyhořelo.

Dodnes však mnozí sklářští umělci i amatéři  využívají jeho kouzelnou tiffany techniku, vytvářejí touto technikou nové lampy, obrazy a objekty. Komu z umělců se poštěstí, aby téměř po sto letech od jeho vynálezu, využívali lidé jeho technologii. Ač byl velmi svérázný, zachoval v našem světě obrovskou stopu, která se již nedá vymazat.

.