okno č.9, sv. Jiří, renesance

č.9

Sponzor: firma SLOT Karlovy Vary

K poctě sv. Jiří věnovali Aida a Milutin Perić s rodinou 

Přání sponzora bylo zpodobnit sv. Jiří. Renesanční vitráž se spodobením sv. Jiří jsme našli ve městě Brugge v Belgii. Je zde pro renesanci tak typické používání žluté lazury a kresby. Lazura není barva,  jsou to atomy stříbra, které se v peci zapálí do skla, které pak následně sklo zabarví do žluta. Výhodou lazuty je to, že nereaguje s jakkoukoli jinou barvou , kterou se pak sklo následně domalovává. 

ukázky grisaldové malby z několika katedrál:

      V 15. století se začínají skleněné vitráže ujímat i jako výplň oken v některých bohatších budovách, ale i tak zůstává většina takovýchto staveb zasklena bucnami, kolečky z lesního nazelenalého skla (sklo, ze kterého není odstraněno přírodně přimíšené železo), nebo také průhlednými čirými, které byly ještě dlouho dováženy z Itálie. U ostatních vitráží se postupně redukoval počet olověných spojů a začala se více využívat sklomalba. Šlo o tzv. grisaldovou malbu, především se zobrazovali rodinné erby, antická mytologie, patroni, světci a drobné výjevy z bible. V Čechách po husitských válkách začíná další rozkvět českého sklářství. Střední a východní Evropa se snažila napodobovat italské skláře, kteří používali sodný ionty. Protože však čeští skláři používali draselné ionty (obsažené v popelu buků a kapradí), tak nemohli dosáhnout tak jemných a tenkých skel, jako ti italští. Na začátku 16. století (na počátku období humanismu) se začali malovat grotesky, bájná zvířata, válečníci a filozofové. V průběhu 16. a 17. století se mění i technika malby. Začíná vznikat podstatně širší paleta tavených plochých skel a více druhů i oboustranně přejímaných skel (skla, kde je více různobarevných vrstev). Odbrušování jednotlivých vrstev dávalo zcela nové možnosti po výtvarné stránce vitráží. Začínají se malovat složité obrazce s pestrou škálou barev skel. Často se i vitráže začínají zavěšovat jako světelné obrazy mimo okna.

předloha:

  Podle legend, se Jiří narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n. l. v Kapadokii, dnešním Turecku. Jeho otec pocházel také z Kapadokie a sloužil jako důstojník v římské armádě. Jeho matka byla z Lyddy (Lýdie), Palestina (dnešní Lod, Izrael). Jako vdova se po čase se svým synem vrátila do svého rodného města, kde mu poskytla vzdělání.
Mladý Jiří vstoupil po vzoru otce do armády brzy po dosažení dospělosti. Dokázal být dobrým vojákem, a proto byl povyšován. Po svých dvacetinách obdržel titul Tribuna a následně se stal rytířem. Tou dobou byl umístěn v Nikomédii jako člen osobní stráže římského císaře Diokleciána.
V roce 303 vydal císař edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů v celé Říši. Jiřímu bylo nařízeno účastnit se perzekucí, ale namísto toho se Jiří přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Rozzuřený Dioklecián ho nechal mučit za zradu a poté nařídil popravu.
Po různých mučeních, např. trháním kolem s hřeby, byl Jiří popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Tento skutek přesvědčil císařovnu Alexandru a pohanského kněze Athanasia k přestoupení ke křesťanství. Jeho tělo bylo navráceno do Lýdie na pohřeb, kam mu brzy začali chodit vzdávat úctu křesťané jako mučedníkovi.